Hlavní značení nebezpečných chemikálií

Právní základ EU: nařízení CLP

Označování nebezpečných chemikálií má smysl pouze tehdy, je-li všeobecně chápáno a jednotné. Za tímto účelem již léta probíhá na mezinárodní úrovni úsilí o vytvoření univerzálního systému varování a informací o rizicích. Nejdůležitější iniciativou v tomto ohledu byl vývoj Globálně harmonizovaného systému klasifikace a označování (GHS) ze strany OSN. Je již zaveden ve více než 60 zemích světa a v roce 2009 byl také přijat Evropskou unií. Dříve existující štítky pro nebezpečné látky byly nahrazeny novými v nařízení CLP, které je nyní normou pro celou EU. CLP je zkratka pro „klasifikace, označování a balení“. Toto nařízení určuje, jak by měly být chemické látky a jejich směsi klasifikovány, označovány a baleny. Dokument obsahuje mimo jiné třídy a kategorie nebezpečnosti a také pokyny pro přípravu štítků výrobků a jejich umístění na obal chemické látky nebo směsi. Nařízení CLP rovněž upravuje používání alternativních chemických názvů na ochranu duševního vlastnictví a používání seznamů látek na trhu.

Klasifikace nebezpečných chemických látek

Klíčovým faktorem úspěchu systému GHS je důsledná kategorizace. Z důvodu přehlednosti byly tedy pro chemické látky a jejich směsi vytvořeny tři typy tříd nebezpečnosti. Tyto jsou:

• fyzická nebezpečí;
• zdravotní rizika;
• nebezpečí pro životní prostředí.

Na štítcích nebezpečných chemikálií musí být jasně uvedena třída nebezpečnosti. V první z výše uvedených kategorií mezi ně mohou patřit například výbušniny, hořlavé plyny, samovolně se rozkládající látky a směsi nebo látky způsobující korozi kovů. V kategorii zdravotní nebezpečnosti jsou mimo jiné definovány akutní toxicita, poleptání kůže, podráždění očí nebo mutagenita zárodečných buněk. Samostatnou třídou rizika je také karcinogenita produktů. Nařízení CLP dále identifikuje chemické látky, které představují riziko pro vodní prostředí a ozonovou vrstvu.

Zásady označování

Podle současných předpisů je za označování nebezpečných látek odpovědný výrobce, dovozce nebo distributor. Před uvedením daného výrobku do oběhu musí být vytvořen štítek informující o nebezpečnosti. Tato povinnost se vztahuje jak na látky klasifikované podle GHS, tak na jejich směsi. Označení nebezpečnosti pro nebezpečné chemické látky musí být především čitelné. Prvky štítku by měly jasně vystupovat z pozadí a jejich velikost a rozestupy umožňují snadné čtení těchto prvků. Etiketa by měla být vypracována v úředním jazyce země, ve které má být výrobek uveden na trh. Nařízení CLP rovněž stanoví, jaké informace musí být uvedeny na štítku. Kromě specializovaného znění týkajícího se nebezpečnosti chemické látky to zahrnuje údaje dodavatele, údaj o množství produktu a doplňující informace.

Štítky nebezpečných látek – způsob poskytování informací

Jednotný systém klasifikace nebezpečí také specifikuje, jak by měly být informace poskytovány uživatelům. Tyto zahrnují:

• výstražné piktogramy , tj. grafické výstražné značky;
• signální slova, tj. stručné fráze popisující úroveň nebezpečí;
• pokyny k nebezpečnosti a pokyny pro bezpečné zacházení.

V rámci systému CLP/GHS bylo vytvořeno devět piktogramů v podobě kosočtverců s červeným okrajem. Každý má snadno interpretovatelný symbol, který zvyšuje čitelnost štítku a přitahuje pozornost uživatele. To je posíleno stejně jasnou jednoslovnou frází. V závislosti na závažnosti rizika to může být „nebezpečí“ nebo „opatrnost“. Štítky s nebezpečnými chemickými látkami také zahrnují dva typy upozornění na nebezpečí a pokyny pro bezpečné zacházení. První z nich (H-věty) popisuje povahu a závažnost nebezpečí a je zkrácena jako čtyřmístný kód. Například kód H252 znamená: „látka se samovolně zahřívá ve velkém množství; může vzplanout." P-věty označují doporučená opatření ke snížení rizik spojených s produktem. Předpisy opět poskytují čtyřmístné kódy, které řeší prevenci, reakci, skladování a likvidaci nebezpečné chemické látky. Všechny výše uvedené prvky tvoří zákonem požadovaný štítek, který optimálně plní svou varovnou funkci. To pomáhá snižovat četnost nehod a přírodních katastrof. Je v zájmu každého zajistit, aby nebezpečné látky byly řádně označeny!