Slogan „udržitelný rozvoj“ neustále opakují politici, ekologičtí aktivisté a zástupci odpovědného podnikání. Víte však, co tento pojem skutečně znamená? Proč o tom tolik slyšíme a jak se to promítá do reality?
Co je udržitelný rozvoj?
Většina lidí si pojem trvale udržitelný rozvoj intuitivně spojuje s ochranou životního prostředí. To není chyba, ale jen přílišné zjednodušení. Ve skutečnosti to znamená rovnováhu mezi třemi faktory civilizačního pokroku: sociálním, ekonomickým a environmentálním. Podle nejoblíbenější definice je udržitelný rozvoj způsob řízení naší planety tak, aby blaho moderních lidí neznamenalo omezení míry uspokojování potřeb budoucích generací. Lidově řečeno, Země, kterou přenecháme našim dětem, by měla být minimálně ve stejném stavu, v jakém jsme ji dostali od našich předků. Stojí za to zdůraznit, že přemýšlení o budoucnosti nemusí znamenat oběti nebo omezení v přítomnosti. Cílem udržitelného rozvoje je hospodařit s dostupnými zdroji tak, aby byly plně uspokojeny potřeby moderní společnosti. Je to vůbec možné?
Stručná historie nápadu
Inspirací pro koncepci trvale udržitelného rozvoje bylo hospodaření v lesích. Lidé potřebují dřevo po tisíce let a hojně ho využívají. V určité chvíli si ale uvědomili, že klíčem k přežití je nastavení takového tempa těžby a výsadby, aby měl les vždy šanci se regenerovat. V globálním kontextu se udržitelný rozvoj poprvé objevil v roce 1987 jako součást zprávy G. Bruntlanda „Naše společná budoucnost“, předložené Světové komisi pro životní prostředí a rozvoj (WCED). Jako revoluční a jasně potřebná myšlenka dominovala v roce 1992 i průběhu konference OSN, běžně známé jako Summit Země v Riu. Jeho plodem byl slavný dokument Agenda 21, který formuloval základní směrnice pro implementaci udržitelného rozvoje ve světě, zejména v kontextu místního života. Během následujících dvou desetiletí toto téma jen získalo na aktuálnosti a důležitosti. Na summitu v Johannesburgu v roce 2002, známém jako „Rio 10+“, byl připraven plán partnerství za účelem dosažení rozvojových cílů. O deset let později, opět v Riu („Rio 20+“), se zástupci OSN zaměřili na institucionální rámec a tzv. zelenou ekonomiku. Princip udržitelného rozvoje byl rovněž zahrnut do závazné ústavy Polské republiky z roku 1997. Podle článku 5 má řídit činnost státu a zajistit odpovídající ochranu životního prostředí.
Cíle diverzifikovaného rozvoje
I ty nejkrásnější myšlenky znamenají málo, pokud se neodrážejí v činech. Proto nejnovější dokument OSN, známý jako Agenda 2030, formuluje 17 skutečných a konkrétních cílů, kterých má být v rámci politiky udržitelného rozvoje dosaženo. Týkají se klíčových problémů, jako jsou:
- snížení míry chudoby, hladu a podpora prosperity zdraví;
- poskytování přístupu ke vzdělání a rovnosti pohlaví;
- udržitelné hospodaření s vodou a energií;
- podpora ekonomického rozvoje a snižování nezaměstnanosti;
- zlepšení bezpečnosti ve městech;
- boj proti změně klimatu a znečištění vody.
Každý z výše uvedených cílů obsahuje podrobný plán implementace s postuláty týkajícími se očekávaných výsledků v roce 2030. Obsahují podrobné pokyny, jako je snížení úrovně produkce odpadu a obnova degradovaných oblastí. Mezi další části patří mimo jiné také omezení nelegálních finančních toků a ukončení pytláctví a obchodu s chráněnými druhy rostlin a živočichů. Velmi důležitým aspektem současného plánu implementace udržitelného rozvoje je globální partnerství. Signatáři Agendy 2030 se zavazují poskytovat finanční rozvojovou pomoc, transfer technologií šetrných k životnímu prostředí a také podporovat otevřený a spravedlivý obchod.
Udržitelný rozvoj v chemickém průmyslu
Chemický průmysl byl jedním z prvních na světě, který začal zakládat své podnikání na zavádění spolehlivých a pevných principů udržitelného rozvoje. Čisté a bezpečné technologie, moderní ekologické programy a certifikace výrobků jsou jen některé z opatření, která mají přiblížit chemii ekologii. Počínaje přizpůsobením se místním a mezinárodním standardům, prostřednictvím individuálních strategií, společnosti jako PCC Group zavádějí do svých provozních plánů stále více ekologických aspektů. Skupina PCC se vstupem do „zelené revoluce“ definovala řadu důležitých aspektů udržitelné výroby, které implementuje ve svých instalacích chemických produktů. Z nich lze zmínit snižování produkce odpadů, omezování používání škodlivých látek, využívání energeticky efektivních výrobních technologií a energie z obnovitelných zdrojů. V nabídce skupiny PCC Group je i celá řada ekologických produktů , které byly vytvořeny v souladu s principy udržitelného rozvoje, mezi nimiž můžeme rozlišit zejména produkty PCC Greenline® .
Mohou mít jednotlivci vliv na udržitelný rozvoj?
Všechny výše uvedené cíle a směrnice se jednoznačně týkají činnosti vlád a mezinárodních organizací. Mohou mít volby a zvyky jednotlivce nějaký význam pro udržitelný rozvoj? Jak se ukázalo, mohou. Na jedné straně je to institucionální, právní a ekonomický rámec, který určuje život jednotlivce, takže negativní globální změny lze svádět na subjekty, které je konstituují. V projevu na mezinárodní konferenci o udržitelném rozvoji v Manchesteru v roce 1995 poskytl australský vědec MA Kahn zajímavý příklad těchto vzájemných závislostí. Popsal hypotetického muže z dané geografické oblasti, který je nezaměstnaný, a tudíž chudý a společensky odmítnutý. Zoufalý se uchýlí ke kácení stromů a jejich pálení, aby přežil. Následují další chudí lidé, což vede k odlesňování a sterilizaci půdy. Potraviny pěstované tam obsahují méně minerálů, takže místní komunita nejí dostatečně zdravě, aby čelila výzvám pokroku a vzdělávání. V důsledku toho je celý region v ekonomické stagnaci, což vytváří další nezaměstnanost a chudobu.
Jak můžete přispět k udržitelnému rozvoji planety?
Předpokládejme, že máte práci, jste schopni se postarat o rodinu a poskytnout svým dětem odpovídající vzdělání. Jelikož máte svobodnou vůli, každý den činíte rozhodnutí, která jsou v rámci stanoveného právního rámce, ale nechávají vám velkou svobodu. Například se můžete, ale nemusíte řídit pokyny pro environmentální management. Implementace cílů udržitelného rozvoje přitom nezávisí pouze na vládách, ale na každodenních rozhodnutích občanů. Zejména mohou chránit životní prostředí:
- používání energeticky účinných žárovek a zařízení a vypínání nepotřebných světel;
- třídění odpadu ;
- úspora vody v kuchyni a koupelně;
- omezení spotřeby masa ve prospěch rostlinných potravin;
- výběr opakovaně použitelných nádob;
- omezení zbytečných nákupů.
Ekologií však role jednotlivce nekončí. V rámci myšlenky udržitelného rozvoje by vzdělaní a nadaní lidé pomáhali ostatním sdílením svých znalostí a dovedností. Řešení místních problémů, poskytování dobrovolné služby a rozvoj inovativních podnikatelských aktivit jsou výzvy, které určují blahobyt dané komunity a její budoucnost.
Kritika konceptu udržitelného rozvoje
Mohlo by se zdát, že grandiózním předpokladům Organizace spojených národů nelze nic vytknout. Kritici však poukazují na tři nejdůležitější nedostatky myšlenky udržitelného rozvoje: je příliš nudná, příliš obecná a navíc je příliš pozdě. Samotný koncept není podle oponentů natolik atraktivní, aby si získal srdce lidí. Racionální řízení vyčerpávajících se zdrojů neláká představivost, stejně jako myšlenka „méně znečišťovat“. Pozitivnější reakce by pravděpodobně mohly vyvolat plány na „vzkvétající rozvoj“ nebo ekologickou revoluci. Nepomáhá ani obecnost frází, které jsou pro běžného člověka obtížně interpretovatelné. Udržitelný rozvoj je často vnímán jako krásný slogan bez konkrétního obsahu. Někteří kritici dokonce navrhují vzdát se vize zlepšení všech aspektů lidského života a zaměřit se nejprve na ochranu životního prostředí. Konečně se stále častěji objevuje argument, že na udržitelný rozvoj je příliš pozdě. Mnoho ekosystémů bylo zničeno, tisíce druhů nenávratně vyhynuly a změna klimatu zašla příliš daleko. Možná bychom se místo o udržitelném rozvoji měli spíše soustředit na přežití?